Au pair v Anglii

Zájemci o studium v zahraničí mají na výběr z řady možností. Patří k nim i au pair pobyt.  Zdá se, že být au pair je hračka. Jenže, když vám pět i  šest dní v týdnu po celé dopoledne visí na krku dva, tři caparti (i více), začnete toto tvrzení brát s rezervou. Ale nebojte se – dělat au pair je sice náročné, ale stejně tak i zábavné a milé.

Agentura na jistotu

Do začátků si vyberte agenturu, ta vám pomůže s vyřídit formality. Jde to i bez ní, ale jistota je jistota. Musíte vyplnit desítky  nejrůznějších formulářů, ve kterých budete odpovídat skoro na všechno – od jména a příjmení až po alergie na zvířata, vaše koníčky a neoblíbená jídla. Mějte připraven životopis, referenční dopisy alespoň od dvou lidí, kteří vás dobře znají a mohou doporučit – nejlépe takových, jejichž děti jste měli v péči, přibalte i své fotky s dětmi a usmívejte se na nich!
Až tohle projdete, čeká vás výběr rodiny. Někdy trvá jen pár dní, jindy se může celý proces nepříjemně protáhnout. Ale opět se není čeho bát: pokud vše zařídila agentura, jistě se nestane, že by se nakonec ta „vaše“ rodina nenašla.
Před odjezdem vás čekají další formality – kontrola platnosti pasu, zdravotní pojištění (i když jsme členy Evropské unie, je stále dobré počítat s připojištěním – např. ošetření zubů není v cizině opravdu nic laciného) a především telefonický rozhovor s rodinou. Nebojte se ho, i když třeba budete lovit slovíčka z velmi hluboké paměti a nebudete všemu rozumět. Stává se to a rodina většinou s vaším koktáním a přeříkáváním se, stejně jako se všemi omluvami, počítá. Dojednáte společně dobu příjezdu a vše potřebné a můžete začít shánět letenku či jízdenku na autobus – a vzhůru do světa.

Volba místa a rodiny

Už při vyplňování dotazníku si zvolíte, kam vlastně vyrazit – do centra velkého města, do blízkého okolí velkoměsta nebo někam na venkov? Z vlastní zkušenosti vím, že ani „venkov“ často nemusí být to, co si my pod tímto pojmem představíme. A tak zdánlivě zastrčený domek na venkově může skrývat množství dobrodružství – hojnou českou komunitu, a také příležitost k relaxaci, dobrou školu s podstatně levnějšími jazykovými kurzy než ve městech, možnost zapůjčení auta a tím i cestování… Prostě, o volbě lokality přemýšlejte důkladně a nezavrhujte ani možnosti neatraktivní, někdy mohou skrývat úplné perly.
Vaše pracovní povinnosti domlouváte přímo s rodinou a většinou bývají individuální. Jisté je, že pracovat budete okolo pěti hodin denně, pět dní v týdnu (v USA většinou o maličko více). Můžete navštěvovat jazykové kurzy a ve volném čase cestovat, odpočívat, navštěvovat přátele, jak je libo. Nezapomínejte si s rodinou, především s maminkou, pravidelně povídat o tom, co vám jde a nejde, čemu nerozumíte, co je pro vás těžké, co vás trápí a co naopak těší. Chlubte se s úspěchy, které jste s dětmi zažili, ptejte se na slovíčka, která jste ještě neodhalili, mluvte, mluvte. Nemluvit je základ neštěstí.

Studium při práci

Pokud chcete při au pair pobytu studovat, zeptejte se ještě před odjezdem  své rodiny, jaké jsou možnosti studia v místě, kam jedete. Jistě vám rádi ve škole zjistí ceny kurzů, jejich obsazenost i délku výuky. Rodina ráda přizpůsobí svůj čas tak, abyste mohli cestovat, ale nezapomínejte jí i vy vycházet vstříc. Příspěvek na studium dostávají au pair v USA, v ostatních zemích si studium budete hradit sami. Většinou se ovšem nejedná o horentní částky, přípravný kurz na mezinárodní jazykové zkoušky z angličtiny se dá zaplatit z kapesného za několik týdnů. Informace o studiu vám může podat i agentura, ale zvláště pokud pojedete do menšího města, nemusí být úplné, proto je lepší ptát se přímo rodiny, která je u zdroje.

O studiu je dobré uvažovat. Připravte se na vysoké procento cizinců, kterým nebudete rozumět. Výslovnost Asiatů nebo obyvatel z Jižní Ameriky je opravdu velmi odlišná a zvyknout si na ni chvíli trvá. Pamatuji si, jak jsem měla dojem velké výhry, když jsem poprvé zapředla delší rozhovor se svou spolužačkou, která pocházela z Thajska. Ale zanedlouho z nás už byly velké kamarádky. A za výkon podobný zdolání osmitisícovky jsem považovala chvíli, kdy jsem poprvé rozuměla zprávám – neuvěřitelné! Určitě se vyplatí nevyhýbat se jakémukoliv poslechu ať rádia či televize, rozhovorů druhých lidí (někdy je to prostě potřeba) a čtení taky není k zahození. Jazyk budete „nasávat“ jaksi samozřejmě, ale stejně tak je dobré myslet na to, že některé věci se prostě sami od sebe nenaučíte.

Mlsná chůva

Pan domácí z „mé rodiny“ byl vášnivý kuchař, a tak jsme měli věčně v lednici něco dobrého. Jednou vyrobil výborný krém na dort. Neodolala jsem a několikrát ho šla do lednice ochutnat. Jenže – po mém „náletu“ už z krému nezbylo skoro nic. Zkroušeně jsem se u večeře přiznala, očekávajíc hubování a ztrátu důvěry. Pán i paní se rozesmáli na celé kolo, pak mi popsali, jak se vzájemně obviňovali z mlsného jazýčku – a vše dopadlo tak, že krém se vyráběl pravidelně, každý týden, jen tak, abychom si pochutnali.

S dětmi zažijete při své práci spoustu radosti, úsměvů i nějaké ty slzičky. Mojí starší slečně Daisy byli v době mého anglického pobytu dva roky a začala více mluvit. Místo „dog“ říkala „kok“ a to byl velký úspěch. Jednou pršelo, pěkně zprudka, vydatně, tak, jak to v Anglii bývá zvykem. Daisy se rozběhla k oknu, píchala prstíkem do vzduchu a volala „kok, kok“. Lámali jsme si hlavu, co vlastně myslí, až nám došlo, že myslí opravdu psa – v Anglii přece prší „kočky a psi“, když je nečas.
Mladší Freya byla můj miláček a dodnes o mě občas mluví jako o své druhé mámě. S anglickou rodinou jsem stále v kontaktu, píšeme si, posíláme si dárky k narozeninám a Vánocům, mám otevřené dveře pro další návštěvu. Při té první, po půl roce, jsem v pokoji, kde jsem spala, našla uvítací přání „Welcome home“, a do očí mi hrkly slzy.

Být au pair je velké dobrodružství. Třeba i proto, že si člověk kromě zdokonalení jazyka, získání nové rodiny, přátel a zážitků, taky si na pár chvil alespoň vzdáleně zahraje na mámu a tátu. 

Práce v Aglii na poslední chvíli

Pracovní prázdniny na Novém Zélandu

Europass - doklad o vzdělání a kvalifikaci pro práci v EU 

Pojištění a cesty do zahraničí

Sdílet tento článek