Jak získat kvalitní doporučující dopis pro americkou univerzitu
Mezi dokumenty, které vyžadují americké univerzity při přijímacím řízení a s jejichž získáním mají čeští studenti největší problémy, patří bezpochyby doporučující dopisy. Získat kvalitní doporučení je obtížné nejen proto, že čeští učitelé je obvykle neumí psát, ale také proto, že ani sami studenti neví, koho a jak o jeho sepsání požádat. V tomto článku se pokusíme představit pár základních pravidel a návodů, jak kvalitní „letter of recommendation“ získat.
Smyslem doporučení je získat důvěryhodný nezaujatý názor na studenta, jeho specifické akademické, ale i osobnostní stránky. „Recommendation“ tak doplňuje ostatní části přihlášky, jako je vyplněný formulář uvádějící základní informace o uchazeči včetně přehledu školních a mimoškolních aktivit a úspěchů, výpis absolvovaných předmětů a známek, výsledky standardizovaných testů nebo studentovu osobní esej. Doporučující dopis má v „mozaice“, která vytváří obraz studenta u přijímací komise, nezastupitelné místo a je čten velice pečlivě. Nakonec se vlastně jedná o důvěrnou informaci od jednoho pedagoga druhému a proto je mu přikládána velká váha.
Pro doporučení mají vysoké školy obvykle speciální formulář obsahující kromě místa na text doporučení často také měřítka, kdy doporučující hodnotí např. na škále 1 až 10 různé vlastnosti uchazeče jako je např. akademická disciplína nebo třeba smysl pro humor.
Koho, kdy a jak o doporučení požádat?
Samozřejmostí by mělo být, že si vyberete člověka, o kterém předpokládáte, že napíše pokud možno co nejpozitivnější doporučení. Pokud si tím nejste jisti, radši se zeptejte. Pokud se totiž vybraná osoba nebude cítít pohodlně v pozici doporučujícího, můžete se to projevit nejen na síle doporučení, ale i na tom, že bude psaní odkládat a neodevzdá jej včas, pokud vůbec.
Jelikož se student hlásí na další vzdělávací stupeň, je jasné, že za nejvhodnějšího autora doporučení bude považován učitel z aktuálně studovaného stupně studia. V některých velmi prakticky zaměřených programech jako jsou např. programy MBA nebo LL.M., kde je výhodou praxe, a v případech, že škola vyžaduje více doporučení, je možné nebo i vhodné některá doporučení získat třeba i z mimoškolního prostředí, ovšem při přihlášce do bakalářského programu nebo do programů akademičtějšího rázu, jsou doporučujícími primárně učitelé. V každém případě by to měli být lidé, kteří studenta znají delší dobu, měli šanci jej dobře poznat, ideálně i mimo výuku a jsou s ním v intenzivním kontaktu i v době podávání přihlášky. V českém prostředí je takovým člověkem obvykle třídní učitel doprovázející studenta celou dobu studia, ale prakticky to může jakýkoliv učitel. Pokud se jedná o přihlášku do vyšších stupňů studia jako je Master nebo Ph.D., studenti často zvažují, zda požádat o doporučení nějakou kapacitu v oboru nebo někoho, kdo třeba není v oboru tak známý, ale o studentově práci, ale i osobnosti ví více. Ideální by samozřejmě byla kombinace obojího, ale pokud si uchazeč musí vybrat, tak je lépe zvolit někoho, kdo napíše osobní dopis odrážející dobrou znalost studenta a detailů jeho odborné práce.
Pokud žádáte o napsání doporučení, je dobré dát zvolenému člověku dost času na jeho přípravu, tj. alespoň měsíc a půl. Nezapomeňte seznámit vybranou osobu s uzávěrkou, do kterých je nutné doporučení dodat na americkou školu a hlídejte si, samozřejmě uctivou formou, že doporučující na dopise pracuje a že jej odešle včas. Kontaktuje doporučujícího nejpozději 10 až 14 dní před uzávěrkou, protože to je nejvyšší čas doporučení poslat.
Jelikož doporučující by měl výsledné dílo zaslat pokud možno na vybranou univerzitu přímo, bez toho, aby uchazeč věděl, co je v dopise, protože to je považováno za záruku toho, že autor doporučení bude psát otevřeně, je důležité dát doporučujícímu kromě formuláře s univerzitními instrukcemi také obálku s nadepsanou adresou a nalepenou známkou. Navíc je vhodné, pokud je taková možnost na formuláři specificky uvedena, vzdát se práva na to, abyste do doporučení mohli kdy nahlédnou. Opět to zvyšuje důvěryhodnost toho, co doporučující napíše.
U pouhého slušného požádání o sepsání dopisu a poskytnutí formuláře a obálky by nemělo zůstat. Autorovi je třeba poskytnout více informací a podpory. V českém prostředí, kde doporučení nejsou obvyklá, je nutné vysvětlit roli doporučení a jeho zásadní význam pro úspěch v přijímacím řízení. Nutností je také seznámení učitele se svými plány a cíli, poskytnutím kopií části přihlášky, jako je např. životopis, esej, seznam aktivit či kopie vysvědčení tak, aby doporučující měl jasnou představu o tom, kdo jste a jak se prezentujete. Protože učitel nemusí znát nebo si pamatovat všechny aktivity, historky, úspěchy apod., je vhodné mu připomenout, co považujete za důležité a co by se v doporučení mohlo nebo mělo objevit. Pokud se jedná o lidi, kteří nemají zkušenost s psaním doporučení, je dobré rovněž poskytnout vodítka pro psaní.
Pokud vše půjde dobře a doporučení získáte, nezapomeňte poděkovat a informovat doporučujícího o tom, jak se přijímací řízení vyvíjí, zda a na jaké školy jste byli přijati a kam jste se rozhodli nastoupit.
Jak má vypadat a co má obsahovat kvalitní doporučení?
Recommendation Letter by měl poskytovat komplexní obrázek o uchazeči, jeho akademické, ale i osobnostní charakteristiky a to nikoliv v obecné rovině, ale ilustrované pokud možno na velmi konkrétních příkladech. Při psaní je vhodné být osobní, tedy nepsat objektivně, ale subjektivně („jak já vidím studenta“). Učitelům může pomoci, když si představí, co by o studentovi řekli, kdyby s kolegy, kteří uchazeče neznají, šli na pivo a studenta měli v neformálním rozhovoru popsat a charakterizovat.
Základní struktura doporučení, které se lze držet, pokud autor nepřijde s něčím kreativnějším, je následující:
Úvod
V úvodu doporučující píše, při jaké příležitosti měl možnost studenta poznat, vysvěluje tak svou kvalifikaci pro napsání doporučení.
Popis charakteristik uchazeče
Dále doporučují popisuje akademické a následně i osobností charakteristiky uchazeče.
Vodítkem pro to, co psát, mohou být kategorie hodnotících měřítek uvedených ve formuláře. Měřítka tam škola uvedla proto, že právě tyto vlastnosti je na uchazeči zajímají. Text pak může k hodnocení na zadané škále poskytnout dodatečný vysvětlující komentář.
Co se týká akademické stránky, učitelé by se měli zaměřit na akademický talent, měli by zmínit zajímavé práce (esej či jinou studentskou práci, studentský výzkum, úspěchy v soutěžích, projevy akademického zájmu apod.) či historky z práce ve třídě, kterými doloží studijní kvality.
Americké školy ovšem kromě akademických předpokladů zajímá také osobnost uchazeče, např. iniciativnost, leadership, vztah k ostatním lidem apod. Opět je vhodné poskytnou ilustraci – historky, sportovní či umělecké úspěchy, zajímavé mimoškolní a školní aktivity atd.
V české kultuře, narozdíl od americké, nejsme zvyklý někoho výrazně chválit. Pro psaní doporučení je vhodné se přizpůsobit americkému myšlení, kdy „good“ neznamená dobrý, ale maximálně průměrný. Pokud chce učitel studenta opravdu podpořit, musí se oprostit od české skromnosti a uchazeče v dopise opravdu vychválit! A to klidně za použití silnějších slov (excellent, extremely...), ale opět vždy za předpokladu, že je doporučující schopen doložit na příkladech, kde a jak se výborná kvalita uchazeče projevila.
Důležitým faktorem v doporučení je také to, aby autor psal o všem, co dělá studenta zajímavým, co jej odlišuje od ostatních, co považuje za podstatné pro vytvoření úplného obrázku o duši uchazeče, včetně např. rodinného zázemí nebo zájmů. Odlišnost od masy ostatních studentů je tím důležitější, čím je výběrovější škola, na kterou se student hlásí. Akademicky a osobnostně kvalitních uchazečů mají selektivní školy velké množství, takže se mohou zaměřovat na to, aby vybírali originální a podnětné osobnosti.
Pokud se v celkovém profilu uchazeče vyskytují nějaké nejasnosti nebo kontroverze, doporučují dopis je skvělé místo, jak je vysvětlit. Příkladem může být situace, kdy středoškolský student měl ve druhém ročníku zničehonic horší známky. Doporučující může objasnit, že tato anomálie byla způsobena tím, že studentovi rodiče se v té době rozváděli a student se v té době kvůli tomu nemohl dostatečně soustředit na práci ve škole, ale brzy se zase vrátil k normálním, tedy výborným výsledkům.
Závěr
Na závěr doporučujícího dopisu autor diskutuje vhodnost studenta pro program, do kterého se hlásí a dává výslovné doporučení pro přijetí studenta do programu. Z důvodů tohoto napojení proto musí doporučující znát, kam se student hlásí a musí se seznámit s profilem školy.
To, jak bude doporučení vypadat, sice vždy nakonec záleží na jeho autorovi, ale pokud jste dobře vybrali osobu, která jej napíše, a poskytnete dostatek podkladů a instruktáž k tomu, jak jej psát, výsledkem bude pravděpodobně doporučení na úrovni potřebné k přijetí na kvalitní školu. Samozřejmě je důležité, aby měl doporučující o čem psát, ale to je na jiný článek.
Užitečné odkazy
Autor: Jakub Tesař, Komise J. Williama Fulbrighta
Sdílet tento článek
Byl pro Vás článek užitečný?
Diskuze k článku
Chcete sledovat diskuzi ke článku e-mailem?Uz jen timto dotazem ses odstrelila. Na takove "mozky" v US urcite cekaji.
to je tak zaklad. omacka okolo je samozrejme taky dulezita.
Mozna pomuze napsat doporuceni nanecisto v cestine a po te to nechat profesionalnim prekladatelem prelozit...