Práce a zkušenosti kluka au-pair

© Michal Pochylý

Od června do prosince 2008 jsem si vyzkoušel pracovat v Londýně jako au-pair. Staral jsem se o dva kluky ve věku šest a sedm let. Jejich rodiče byli rozvedení. Kluci byli se svou matkou, později se k nim nastěhoval její přítel a s nimi jsem žil půl roku já. Měl jsem svůj pokoj s postelí, skříňí, malým stolíkem tak akorát na laptop a nepoužívaným (zřejmě i nepoužitelným) krbem. Kuchyň, koupelna se záchodem a vše ostatní bylo společné.

Moje povinnosti

Kluci chodili na prestižní školu Eaton House v centru Londýna. Škola končila v půl čtvrté a má práce byla vyzvednout je, dopravit domů (vlakem), být s nimi do večera, dokud se nevrátila jejich matka z práce, což bylo obvykle v půl sedmé a dát jim večeři, kterou jsem občas i připravil. Společný čas jsme trávili buď na hřišti, v parku, prozkoumáváním okolí na kolech, občas na bazéně, hraním stolních her, nebo jsem je někdy nechal dívat se na televizi, nebo hrát Playstation.

Zhruba dvakrát týdně jsem měl babysitting. To znamená, že jsem kluky navíc uložil do postele a musel být doma, kdyby se náhodou něco přihodilo. Občas jsem trochu pouklízel, žehlil klukům košile do školy (v Anglii se chodí do školy v uniformách) a občas jsem zašel nakoupit

Výplata a volno

Ubytování a jídlo bylo samozřejmě zdarma. Týdně jsem dostával kapesné šedesát liber. Potraviny, které jsem si někdy kupoval pro sebe, mi zaplatili. Babysitting byl většinou v týdnu a zpravidla v pátek, ale nebyl problém se domluvit na volném pátku. Od soboty do pondělního dopoledne jsem měl volno. Svůj volný čas jsem mohl trávit dle mé libosti. Nemusel jsem spát doma, ani oznamovat, že budu někde pryč.

Jak to všechno začalo

Začátkem roku 2008 jsem se rozhodl odjet do zahraničí a rozhodl jsem se pro Anglii kvůli zdokonalení mé nevalné angličtiny. Zavrhl jsem práce na stavbách a podobně, kde bych se dřív naučil polsky nebo maďarsky, než anglicky. Kamarádka mi poradila, ať zkusím dělat au-pair, čemuž jsem se zasmál. Kluk au-pair? Nicméně mě přesvědčila, tak jsem se o to začal zajímat. Našel jsem si spoustu informací na internetu, prošel stránky agentur, jednu vybral a zkontaktoval.

V březnu jsem začal vyřizovat vše potřebné, to znamená: dopis rodině, reference, formuláře agentury, výpis z rejstříku trestů, lékařské potvrzení a pár fotek. První týden v dubnu jsem to všechno poslal do agentury. Po týdnu se ozvala první rodina, ale telefonát s ní neproběhl moc dobře.

Dva týdny na to mi volala druhá rodina. Hovor sice taky nebyl moc valný (v obou případech kvůli mé velmi slabé angličtině), ale tentokrát jsme se dohodli. Už měsíc před tím jsem dal v práci výpověď, abych mohl nastoupit v červnu po dvouměsíční výpovědní lhůtě. Takže základní věci byly dohodnuty a už jsem s rodinou, tedy s matkou od kluků, komunikoval pomocí e-mailů.

© Michal Pochylý

Co jsem před odjezdem zařídil?

Z agentury jsem měl většinu informací o tom, co je potřeba před odjezdem udělat, nicméně není problém se dopátrat opět na internetu.

Pošta

Na poště jsem pro mou sestru vyřídil za necelou stokorunu plnou moc na přebírání poštovních zásilek. Je to taková malá kartička, kterou je potřeba se prokázat, pokud za někoho přebíráte zásilku. Zásilky „Do vlastních rukou“ nelze přebrat ani s touhle plnou mocí.

Letenka

Za letenku jsem dal celkem dost, protože jsem ji kupoval jen pár týdnů předem a navíc jsem ji potřeboval na přesné datum. Stála mě 3870,-

Agentura

Za zprostředkování au-pair pobytu jsem zaplatil agentuře 2500,- Je to celkem dost, ale bez agentury bych si neporadil. Pokud umíte anglicky, je mnohem lepší a levnější najít si hostitelskou rodinu sám.

Moje první dny

V pátek odpoledne jsem přiletěl na londýnské letiště Gatwick. Tam na mě čekala má „nová rodina“ - kluci s mámou. Odvezli mě domů, dal jsem si sprchu, dali mi večeři, ukázali mi okolí, povídali jsme si a šel jsem spát. Přes víkend mi byly vysvětleny mé nejdůležitější povinnosti – vyzvednout kluky odpoledne ze školy (a jak se tam vůbec dostat) a zbytek už se nabaloval postupem času.

Když klukům skončila škola, začalo víc práce

Po měsíci mého pobytu – začátkem července – začaly klukům dvouměsíční prázdniny, takže jsem se staral od rána do večera. V UK trvají letní prázdniny měsíc, ale na soukromých školách je to trošku jinak. Koncem letních prázdnin už mě to ani zdaleka nebavilo tak, jako na začátku. Poslední týden prázdnin jsem odjel na dvoutýdenní dovolenou do rodné vlasti, kde jsem načerpal nové síly a vrátil se zase svěží a s novým elánem. Za extra práci přes prázdniny jsem nedostal žádné extra peníze. Dovolenou jsem dostal proplacenou jako bych normálně pracoval.

Začátkem prosince jsem se s rodinou dohodl na ukončení mé práce pro ně. To vyhovovalo z ne jednoho důvodu mě i rodině.

© Michal Pochylý

Co mi pobyt dal?

Za půl roku mé práce jako au-pair jsem se naučil mnoho věcí. Poznal jsem, jaké to vůbec je, starat se o děti. Má angličtina se hodně zlepšila. Naučil jsem se postarat se sám o sebe. Zvedlo se mi sebevědomí a rozšířil se mi rozhled. Poznal jsem anglickou kulturu a jedno z nejdůležitějších měst minulého tisíciletí i moderní doby – Londýn. Hodně jsem poznal i anglický venkov. Seznámil jsem se s lidmi z celého světa a trochu nahlídl i do jejich kultury. A taky jsem zjistil, že Anglie i přes všechny její výhody není tou pravou zemí, kde bych chtěl zůstat.

Autor: Michal Pochylý

Pokud si chcete přečíst další zkušenosti s prací aupair v Anglii, doporučujeme článek Au-pair v Londýně a její možnosti

Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.

Sdílet tento článek