Au-pair v Londýně a její možnosti

Od července 2006 do ledna 2007 jsem měla možnost poznat směr, jakým se život ubírá v Londýně. Chtěla bych se s vámi podělit o některé své zkušenosti a doufám, že můj článek alespoň v něčem pomůže.

Jak to začalo

Po ukončení střední školy jsem si řekla, že než jít na vysokou, tak raději budu rok na jazykové škole a pak odjedu do zahraničí. Přestože to plánovala spousta přátel, nakonec jsem odjela jediná. Protože jsem neměla s prací au-pair zkušenosti, které většina rodin požaduje, rozhodla jsem se, že si nebudu vybírat, a vzala jsem první nabídku, která se mi naskytla.

Kamarádka jedna mé známé tou dobou odjížděla z ročního pobytu u rodiny a já jsem dostala skvělou příležitost jí vystřídat. Neplatila jsem proto žádné poplatky agentuře, zato jsem ale byla zcela odkázaná pouze na informace, které mi poskytla ona slečna a sama rodina, se kterou jsem si před příjezdem vyměňovala e-maily a několikrát mi telefonovali. Pohovory proběhly ke spokojenosti obou stran, i když jsem nervozitou do telefonu hrozně koktala a dělalo mi veliké problémy rozumět anglickému přízvuku po telefonu.

Příprava na cestu

Vůbec jsem nevěděla, co vše je před cestou potřeba zařídit a tak jsem několik dní chodila po úřadech a ptala se, co dělat. Nakonec to nebylo nic složitého. Dočasně jsem se odhlásila od pojišťovny a uzavřela pojištění do zahraničí. Do té doby jsem nevěděla, že v Anglii mají jiné zásuvky než u nás, tak jsem si pro jistotu koupila adaptér, který je možné zakoupit i přímo v Londýně. Na cestu jsem se vybavila základními léky, spoustou kosmetiky a hygienickými potřebami a i když věci jako tělové mléko tam nestojí moc, za hygienické potřeby jsem byla velmi ráda.

Rozměnila jsem si asi 100 liber, což mi na první týden bez problémů vystačilo. Pak už jen stačilo zakoupit jízdenku a mohla jsem i se svými napěchovanými zavazadly odjet. Výhoda jízdy autobusem spočívala v tom, že nebyla omezená váha zavazadel. Cestu zpátky jsem absolvovala letadlem, tak jsem tam pak musela spoustu ne až tak důležitých věcí nechat. Litovala jsem proto, že jsem si z Čech přivezla tolik věcí. Londýn je totiž snem pro všechny, co rádi nakupují a dá se tam za skvělé ceny pořídit značkové oblečení.

Co mě čekalo u rodiny

Po vystoupení z autobusu na mě čekalo taxi, které mě dovezlo přímo k rodině. Samozřejmě ho hradila rodina. Po příjezdu to bylo hodně těžké, přestože všichni byli milí. Jakou au-pair jsem měla vlastní pokoj a stravu zajištěnou u rodiny. Co mě velice zklamalo však byla velikost pokoje. Vešla se do něj pouze postel s skříň. I když v něm byla slibovaná televize, šlo na ní chytit pouze dva kanály a to jen ve velice špatné kvalitě.

V Anglii je jako hlavní jídlo dne večeře. Rodina často večeřela i po osmé hodině večer, takže jsem se rozhodla obědvat sama a k večeři si vzít jen něco malého. Později se tohle rozhodnutí ukázalo jako chyba, protože matce z rodiny vadilo, když jsem si tam něco vařila, zatímco ona pracovala doma se zákazníky. Vařila jsem si proto především těstoviny, které jsou časově nenáročné a nevydávají vůni. Doporučuji jíst s rodinou, protože se s nimi při hovorech u večeře můžete dost sblížit.

Já jsem tak ve své rodině fungovala opravdu čistě jako pracovník, ale pravděpodobně to bylo i tím, že děti už byly odrostlé a mě tak měli jen na úklid. Své povinnosti jsem obdržela napsané na třech stránkách ihned po příjezdu.

Život v Londýně

Na tom být au-pair v Londýně bylo úžasné především to, že se to tam jen hemží Čechy, Slováky a Poláky. Od své rodiny jsem dostala kontakt na některé au-pair jejich přátel a i přes svou stydlivost jsem psala úplně neznámým lidem a chodila s nimi ven. Také za pomoci nočního života jsem pak znala čím dál víc lidí a našla mezi nimi dobré přátele. Dají se tam najít české hospody a funguje tam jakási česká „komunita“ .

Na stránkách www.pohyby.co.uk se dá dočíst o spoustě praktických věcech o práci a pobytu v Anglii a zároveň jsou tam informace o pravidelně pořádaných akcích, kde se člověk má možnost seznámit se spoustou Čechů.

Podivnůstky

Byla jsem au-pair v dle mého soudu typické anglické rodině a dělala jsem uklízečku pro spoustu dalších rodin. Všimla jsem si některých opakujících se věcí, které mi nepřišly jako cizinci úplně samozřejmé. Co nemůžu pochopit je, že spousta rodin myje okna třeba každý týden, ale jen zevnitř. V jedné z rodin mi po vytření podlahy bylo oznámeno, ze podlaha je mokrá a musím ji vytřít ještě jednou hadrem do sucha.

U rodiny jedné mé kamarádky se zase chodilo po bytě v botách. Bylo mi vysvětleno, ze pokud si někdo v dome sundá boty, značí to, že tam zůstane déle. Především ve starších domech mají často zvlášť kohoutek na studenou a horkou vodu, což mi nepřijde příliš praktické.

Zkušenosti z barů a diskoték

V Londýně je úžasné, že s vámi hned všichni komunikují, ptají se, odkud jste a jsou velice přátelští. Co mi trochu vadilo bylo, že většina hospod zavírá kolem 23 hodiny a diskotéky tak ve 2:00. Samozřejmě je spousta výjimek. Pak si ale musíte dávat pozor, kam jdete, protože to může být i nebezpečné, když se kolem vás začne motat skupina mladíků a nechtějí pochopit, že vy se s nimi bavit nechcete.

Do některých klubů je vstup až od 21 let a do jiných zase není možné jít bez společenské obuvi, což platí i pro chlapce. Většinou se vyplatí jít do takových klubů kolem osmé hodiny, protože je pak zlevněné vstupné, případně vstup zcela zdarma. Alkohol tam není zrovna nejlevnější a příliš nedoporučuji dávat si míchané nápoje, ve kterých je často samý led a alkohol téměř není cítit.

Studium angličtiny

V Londýně a jeho okolí je spousta možností studia jazyka. Já jsem navštěvovala dvakrát týdně školu ve Wattfordu, kde jsem nejprve musela podstoupit rozřazovací test. Školu mi pomohla najít rodina, která mi také umožnila se tam v případě nutnosti dostavit i v „pracovní době“. Pokud chodíte do školy, máte o místo víc, kde je možné poznat nové přátele a zároveň se něco naučit. Po půl ročním studiu jsem obdržela od školy zdarma certifikát platný po celé Evropě.

Praktické informace

Jen bych chtěla upozornit, aby opravdu nikdo nepodceňoval opačný směr jízdy, který v UK mají. Mě tam i přesto, že jsem se vždy rozhlížela několikrát, málem srazilo auto. Taky nezapomeňte mávnout na autobus, aby vám zastavil. Spousta cizinců to neví a tak kolem nich jen jezdily autobusy a oni se zlobili, že nestaví.

Finance

Rodina mi platila zhruba 50 liber na týden, což je velmi málo a nebýt toho, že jsem si tam přivydělávala úklidy v jiných rodinách, opravdu bych měla problém nějak vyjít. Spousta anglických rodin však platí někoho, kdo jim alespoň jednou týdně provede generální úklid v domě či bytě, tak je tam spousta možností přivýdělku. Nejnižší plat bývá 6 liber na hodinu a úklid vám většinou zabere 2-3 hodiny.

Jiné rodiny zas jen potřebují jednou za čas někoho na babysitting. Je však dobré se zeptat hostitelské rodiny, zda jim tento způsob vašeho přivýdělku nevadí.

Hodně tam stojí doprava, proto se hned zezačátku vyplatí koupit si slevovou dobíjecí Oyster kartu, kterou dostanete za menší a navíc vratný poplatek na každé stanici metra. Stačí jen vyplnit požadovaný formulář.

Přínosy a ztráty

Kromě nezanedbatelného zlepšení v angličtině, jsem se naučila, jak se o sebe postarat v situacích, o kterých by mě nikdy ani nenapadlo, že se do nich mohu dostat. Byla jsem zpočátku nucena vše řešit s malou znalostí angličtiny a už bych se nebála takhle znovu někam vypravit. Poznala jsem spoustu nových lidí, pár nových přátel a samozřejmě Londýn.

Během doby, co jsem byla pryč, jsem ztratila spoustu přátel, ale za to si o to víc vážím těch, kteří mi zůstali. Vím, co to je, opravdu se cítit sama a na dně, bez nikoho s kým bych si mohla promluvit. Všechno se podřizuje více či méně rodině, se kterou žijete. Pokud se vám něco nelíbí, většinou to nemůžete říct, protože to je nejen váš zaměstnavatel, ale navíc s těmi lidmi žijete.

Jíte jídlo, co oni kupují, a i když třeba koupí něco jen kvůli vám, stejně to pravděpodobně nebude stejné, jako když jíte doma. Pokud se v rodině vyskytují hádky, trpíte tím i vy, protože není nic nepříjemnějšího, než to poslouchat. Na prvním místě jsou oni a pak až vy (i když záleží i na rodině). A to ať už se to týká toho, kdo půjde první do koupelny, nebo co budete poslouchat za hudbu, pokud nemáte dostatečně izolovaný pokoj. Je dobré s takovými věcmi předem počítat, i když je to ta horší varianta.

Přese všechno jsem moc ráda, že jsem odjela a myslím, že je to životní zkušenost, po které se ze mě stal lepší člověk. Jsem mnohem víc samostatná, sebevědomá i mnohem otevřenější.

Galerie

London Eye

© Kateřina Platzerová

Karneval v Londýně

© Kateřina Platzerová

London Bridge

© Kateřina Platzerová

Karneval v Londýně

© Kateřina Platzerová

Autorka: Kateřina Platzerová

Sdílet tento článek