Deník au-pair Viki z pobytu v USA

Čau, já jsem Viki. A tohle je takový Deník Viktorie, neboli Viktorčin deník, nebo jak chcete. Původně se to mělo jmenovat „Ze života obyčejné Au Pair“, ale pak jsem si řekla, že vlastně nejsem žádná obyčejná Au Pair, protože žádná Au Pair není obyčejná, stejně tak jako každá rodina je specifická a každé dítko je svým způsobem originál, každá lokalita má své klady a zápory, no a tak prostě ani já nemůžu být žádná ordinery Au Pair.

Jak to všechno začalo? Jednoduše - tak, jako u spousty ostatních, prostě jsem se vrátila z Anglie a bylo mi jasné, že se mi ještě nechce usazovat, že potřebuju ještě chvíli cestovat, poznávat, setkávat se s lidmi, ale hlavně... jsem si pro sebe chtěla "objevit Ameriku".

Přípravy na cestu do USA jako au-pair

O agentuře Coolagent, tehdy ještě EuroPair jsem se dozvěděla už v Anglii. Nejela jsem tam "přes ně", vyrážela jsem na vlastní pěst (a jednou toho i zalitovala, když jsem se dostala do úzkých a neměla se na koho obrátit), nicméně díky mým kámoškám, které podobné problémy řešit naštěstí nemusely, jsem Coolagent zaregistrovala. Když jsem teda po návratu začala zvažovat odlet do USA, "čekla" jsem si jejich web a zjistila, že hlavní požadavky splňuju - znalost angličtiny i zkušenosti s dětma byly OK, tak jsem se hned přihlásila na Orientaci - vstupní pohovor - a tam mě lidi z téhle agentury doslova nadchli! Hodně se ptali na moje preference, nabízeli možnost odcestovat i s kámoškou atd, atd.

Ze začátku se mi hlavně ten proces papírování zdál docela komplikovanej, ale časem jsem pochopila, že měl své opodstatnění. Přeskočím celou proceduru umísťování, která naštěstí nezabrala víc než měsíc, stresy při prvním telefonátu americké rodiny, výlet do Prahy kvůli vízu, brutální pokusy sbalit jen to nejnutnější a tradiční bolehlav spojený s mým goodbye meetingem a vrhnu se rovnou na let do New Yorku... můj první výlet letadlem vůbec... uf...

Cesta do USA

Vezmu to popořádku - JFK, letiště v New Yorku, obrovské, ale dobře zorganizované a hlavně zástupce agentury, který nás - v tu chvíli už pěknou tlupu Evropanů, pochytal na cedulku s logem agentury a dovezl do školy, kde mělo probíhat 4 denní školení. Řeknu Vám, první dojmy byly teda šílený - zírat na to, co člověk do té doby zná jen z filmů a americkejch seriálů... hm, tak to byla síla. Cestou do školy na Long Island mi teda lítaly hlavou nejrůznější myšlenky... ovšem balit jsem to zatím nechtěla ;-)

Školení pro au-pair v New Yorku

No a teď ke školení v New Yorku - Školení trvalo do pátku, bylo to docela hektický, od úvodní Welcome Pizza přes všechny ty přednášky a workshopy, přes středeční výlet do srdce New Yorku až po páteční rozloučení na letišti. Ani jsem se nenadála a vystupovala jsem zase z letadla - tentokrát už v Detroitu a nečekal mě žádný zástupce agentury, čekala mě sama hostitelská rodina. Už jsem to znala z Anglie: první zdvořilostní fráze a prolamování ledů. Diky dětem to šlo celkem rychle. Celý první týden se mnou strávila jejich poslední Au Pair (což není běžná praxe), která mi vysvětlila, co a jak a potom už jsem zůstala jen já a hostitelská rodina.

Jak vypadal můj "typical day" u rodinky

Stávala jsem asi v 6.30 - brrr, ještě teď se mi chce zívat, jen si na to vzpomenu. Ale nebylo zbytí, se třema malýma dětma jsem prostě musela být ready už v sedm hodin. Museli jsme společně s rodiči zpacifikovat starší ratolesti, dát jim najíst, pomoct s oblíkáním, připravit sváču a vypravit do školy. Malá jezdila školním autobusem, který stavěl před domem, klučina vyrazil s tatínkem autem, maminka odjela za chvíli taky a já zůstala doma s baby. Dalšího půldne jsme vlastně trávili s miminem jen ve dvou, já mezitím stihla dát do kupy dětský pokoj a vyprat prádlo. Táta pak zhruba kolem oběda přivezl Avi ze školy, Elayna přijížděla sama po čtvrté a rodiče pak doráželi asi v pět hodin. Večeře přišla na řadu asi v šest, často to byla pizza, nebo bagely (mňam), když byla dobrá konstelace, mohla jsem se těšit i na steak ;-)

I v případě, že jsem neměla večer hlad, přišlo mi zdvořilé ke společné večeři s rodinou zasednout. Už kvůli tomu, abychom probrali, co je nového, jaký měl kdo day and so on. Po večeři padla. Teda, samozřejmě jsem pomohla uklidit a takový ty věci, ale pak jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, vyrazit ven, koukat na bednu, cokoli…. Ve vlastním pokoji či venku:)

Studium

Díky příspěvku 500 dolarů (je to v pravidlech programu, má na to nárok každý/-á Au Pair) jsem mohla začít chodit do školy hned druhý týden svého pobytu v Americe. Díky předchozímu pobytu v Anglii nebyl důvod řešit angličtinu - tak jsem se rozhodla hned od začátku šprtat sociologii (mé dávné přání z Čech) a po pár měsících jsem si vybrala i něco jiného z nabídky místní college - americkou historii s tím, že ve finále zkusím i kurzy herectví ... však se uvidí.

Co mě v USA zaujalo

No a teď obecně k tomu, co stojí za zmínku, co mě překvapilo, co bylo jiné, nebo naopak překvapivě stejné, na co jsem si zvykala hůř a na co líp… beru to přesně tak, jak mi to přijde na mysl...

1. Oooobrovský lednice! To nebyly ledničky, to byly skříně… vlastně teď mě napadá, že byly velký, stejně jako všechno ostatní v Americe.
2. Většinou totální absence klasických příloh k jídlu, jsou zvyklí brát si k jídlu chipsy, brambora se tam zatoulala spíš omylem.
3. Neumějí jíst špagety lžící ;-)
4. Amíci se strašně rádi baví, hodně často a hodně vesele.
5. Jsou strašně otevření… ježíši, to bylo ze začátku až brutální, docela mě to děsilo, že se mě vyptávají na tak moc osobní věci, že se mi to prostě nezdálo normální.. ale bylo. Ale zase byly strašně družní, zvali mě na kdejaké party a rodinné sešlosti.
6. Jsou hodně věřící, a taky family orientated… priorita je rodina a rodinné svazky musí být OK, práce je důležitá, ale až po rodině. Netráví hodiny prací na úkor svých blízkých atd.
7. A co je víc než zřejmé, oni prostě žijí v systému… Jak to vysvětlit? Prostě všechno funguje, systém je skvěle proorganizovaný, pokud se držíte všech zavedených způsobů, jste v pohodě, všechno fachčí, lidi můžou využívat všech pozitiv, které jim tento systém nabízí a nemusí řešit žádné trable, prostě je to "promanagerované" :) A tak lidi nemusí řešit žádné zbytečnosti, jsou víc v pohodě, pozitivnější, usměvavější, …
8. Lidi vás na ulici zdraví, aniž by vás znali, dávaj se do řeči, což byste v Čechách asi považovali za nějakou úchylku, ale tam je to standard. A je to hrozně příjemné. Po návratu domů do Čech jsem se chvíli musela aklimatizovávat na to, že při očním kontaktu s dalším chodcem na ulici mi nikdo nevrací můj úsměv a že se na mě lidi koukaj jak na blázna, když se na ně culím třeba v metru.
9. Time out - víte co to je? Děti u nás chodí do kouta, americké děti chodí na time out. Zavřou se někam do klidu (většinou do vlastního pokoje) a zpytují svědomí… ve finále by pak měly přijít a omluvit se za to, co provedly. Popravdě, nesetkala jsem se s tím, že by si dítko za zavřenými dveřmi hrálo… nechápu, to naši svišti by si tento model jistě upravili k obrazu svému.
10. Děti se jen tak neseberou a nejdou si hrát k sousedům, i tyhle "dětský návštevy" se ohlašují a plánují s předstihem, rodiče většinou dohodnou meeting, děti odvezou a pak si je zase vyzvednou…
11. Nezabydlují se - nevím, jestli to byl jen můj případ, ale ti moji prostě neměli moc "zabydlenej kvartýr" … i vzhledem k faktu, že průměrná americká rodina se údajně stěhuje víc než 10x za život, asi se jim do toho ani moc nechce ;-)
12. Jooo, a hlavně - bez auta ani ránu.

Náklady na au-pair pobyt

A kolik mě to všechno stálo? V Coolagent po mně nechtěli vůbec žádné zálohy ani poplatky předem, jen 1000 Kč a to až ve chvíli, kdy mi nabídnou rodinu, která mi bude vyhovovat a kterou akceptuju. To se mi zdálo víc než fér a tak jsem se jim svěřila do péče". Pak jen poplatek za vízum a to je vše:)

Co mi ten rok dal a vzal...

Nechci, aby to vyznělo bůh ví jak duchaplně, nicméně já jsem došla asi k tomuhle:
Myslím, že člověka pobyt v zahraničí hrozně obohatí, tím, že mu tam nezbývá, než fungovat sám za sebe, jen na vlastní triko, se naučí hrozně moc věcí. Třeba i to, vážit si víc sám sebe, umět se za sebe porvat. Samozřejmě vás tam kromě pozitivních věci potkají i nepříjemné záležitosti, nicméně i ty vás obohatí a třeba "nakopnou" k lepším zítřkům. Já sama cítím, že poznáním jiných míst, lidí a kultur jsem teď mnohem tolerantnější... a mý okolí říká, že i dozrálejší, dospělejší a hezčí!

Takže take care & good luck!!!
Viki

Viki a další au-pairky

S dětmi

Holywood

Capitol

Sdílet tento článek