Jaké to bylo být Au-pairkou před 8 lety

„Chtěla bych jet jako au-pairka do Německa“ zněla moje předem připravená věta, kterou jsem oznamovala své mamince a příteli můj plán po maturitě. I když předstírali, že je všechno v pořádku a že mi to přejí, tak jsem věděla, že se nejen o mě budou bát a bude se jim stýskat, ale také nedokázali pochopit, proč chci odjet pryč. V té době (rok 2002) jsem neznala nikoho, kdo by pracoval jako au-pair. Internet jsem ještě neznala a moji vrstevníci šli všichni po maturitě ihned pracovat (především do obchodňáků za kasu), nebo šli studovat na vysokou školu. Já jsem bohužel neměla štěstí a na žádnou vysokou školu mě nevzali. Musela jsem tedy přemýšlet, co dál.

STUDENT AGENCY byla dobrá volba

Už si přesně nepamatuji, kde jsem reklamu společnosti STUDENT AGENCY na au-pair pobyty v zahraničí zahlédla, ale v té chvíli jsem věděla, že je to znamení! Velkým zázrakem byl pro mě i fakt, že jsem přesvědčila svoji nejlepší kamarádku, aby to zkusila se mnou – a ona souhlasila.

Po maturitě jsem si ještě užila poslední prázdninové léto a následných několik měsíců jako brigádník, abych mohla zaplatit peníze za zprostředkování pobytu (nyní 1600 Kč pro 12. měsíční pobyt) a na dopravu do místa mého nového bydliště (ceny jízdenek SA se pohybují od 1000 do 1750 Kč z Brna do Mnichova – dále musí člověk vlakem do Füssenu za 23 Euro) a začala se pomalu připravovat na svoji premiéru coby au-pairka. Slečna ze agentury mi poskytla veškeré informace o pobytu (podmínky pobytu, informace o dopravě, pojištění, návštěvu kurzů, moje náklady spojené s prostředkováním, atd. ).

Po vyslechnutí všech informací jsem byla ještě více nadšená a nemohla se dočkat dne mého odjezdu. I když obavy jsem měla také. Vyplnila jsem přihlášku, dodala reference, napsala krátký dopis pro rodinu, šla k lékaři na prohlídku ( zda nejsem fyzicky či psychicky nezpůsobilá se starat o děti :)), nafotila několik krásných fotek ve společnosti dětí, zaplatila poplatek za zprostředkování, zjistila více informací ohledně žádosti o vízum (v té době nebyla naše země členem EU) a čekala, co se bude dít. Po několika dnech se mi ozvala slečna ze agentury s tím, že má pro mě rodinu - maminku se 3 dětmi v bavorském Rosshauptenu. Slovo dalo slovo a já jsem 11 března 2002 odjížděla směr Německo na svůj roční au-pair pobyt. Kdybych říkala, že jsem se nebála a že jsem celou cestu autobusem neproplakala, tak bych lhala.

Moje povinnosti

Rodina bydlela v typickém bavorském domečku uprostřed malebné vesnice v údolí Bavorských Alp. Jednoduše nádhera! Starala jsem se o 3 děti (chlapci ve věku 5 a 9 let, a 13.letá holčina) od pondělí do soboty ráno. V neděli jsem měla frei. Mé pracovní povinnosti spočívaly především v pomoci s dětmi (příprava snídaně, odvoz a vyzvednutí ze školy, odpolední hraní a blbnutí na zahradě) a pomoc v domácnosti (žehlení, úklid dětských pokojů, jiné lehčí domácí práce). Na oplátku jsem dostávala měsíční kapesné 205 Euro, 4 týdny placené dovolené, měsíční jízdenku na autobus, hrazený kurs němčiny a zdravotní pojištění, a samozřejmě vlastní pokoj se stravou.

Úplně sama až do doby..

První dny pobytu pro mě byly velmi psychicky náročné – jediná cizinka v celém okolí, němčina na nižší úrovni než jsem si myslela (pamatuji se, jak jsem si každý večer psala otázky pro rodinu v němčině a učila se je – abych nevypadala jako úplný neandrtálec) a co se týče dětí – ty mě braly jako vetřelce, kvůli kterému odjela předchozí oblíbená au-pair. Vše se obrátilo v době, kdy jsem začala navštěvovat večerní kurs němčiny, kde jsem se seznámila se Slovenkou Andreou a Češkami
Pavlínou a Vlaďkou. Od té chvíle jsem společně trávily každé volné chvíle a vyměňovaly si zkušenosti ohledně výchovy dětí a celkově jsme se držely nad vodou.

Překrásné prostředí bavorských Alp

Okolí Bavorských Alp je opravdu překrásné. Nikdy v životě jsem neviděla tolik krásy. Pohádkové zámky Neuschwanstein a Hohenschwangau, které leží kousek od Rosshauptenu jsou nádherné a několikrát jsem je navštívila. Výlety po okolí jsem milovala a i když nebylo moje kapesné vysoké, tak jsem navštívila Garmisch-Partenkirchen, Lermoos, několikrát Mnichov, včetně pivních slavností Oktoberfest, Rottach Egern u Tegernsee a jiná krásná města Bavorska. S kamarádkou jsme chtěli bydlet co nejblíže k sobě. I když se nám to nevyplnilo a bydleli jsme každá na opačné straně Bavorska, nijak nám to nebránilo ve společném setkání v Mnichově nad šálkem dobré kávy a zákusku, alespoň jednou za měsíc.

Na shledanou

Rok utekl jako voda a já musela opustit nádherné prostředí a vrátit se domů. Musím říci, že rok jako au-pair pro mě byl nezapomenutelný. Pracovala jsem u rodiny, se kterou jsem v kontaktu dodnes, moje němčina se natolik zlepšila, že po návratu domů jsem úspěšně složila Státní jazykovou zkoušku a lépe si hledala práci. V Německu jsem si našla nové kamarády a hlavně zážitky, kterými jsem obohacená, mi nikdy nikdo nevezme.

Ještě 4 krát...

Myslíte, že to byl pro mě první a poslední au-pair zážitek? Nějak mě to učarovalo a následovalo Holandsko (kde jsem byla dvakrát), Velká Británie a naposledy Austrálie (sice už ne jako au-pair, ale jako chůva ve školce). Kdybych byla mladší, tak bych se nad ničím dlouho nerozmýšlela a opět bych někam vyrazila. Co takhle USA, Španělsko nebo Finsko nebo ….

Autor: Lucie Purčová

Sdílet tento článek