Jazykový pobyt v Norimberku

Jak to začalo

Učit se němčinu mě vždycky bavilo, ale postupem času jsem zjistil, že škola mi nemůže nabídnout tolik, kolik bych si představoval. Naštěstí se můj děda rozhodl, že mi umožní zdokonalit se v jazyce přímo v Německu a řekl mi, abych si vybral nějaký studijní pobyt.

Po několikahodinovém surfování na internetu jsem usoudil, že nejjednodušší a zároveň průměrně nákladné bude využít služeb Student Agency a zvolit si jeden z nabízených studijních programů. Po rodinné poradě (tehdy, před třemi lety, mi bylo 15) jsme se dohodli, že vycestuji na měsíc do bavorského města Norimberk.

Příprava na cestu

Když se v červnu blížil můj odjezd, začal jsem pomalu přemýšlet, co všechno si vzít s sebou. Agentura se naštěstí postarala o veškerou komunikaci s jazykovou školou i rodinou, takže stačilo jen uvažovat o tom, co si zabalím do kufru. Nesměl chybět slovník a přehled gramatiky, protože jsem věděl, že učitelé budou mluvit jen německy a proto by bylo neuvážené se spoléhat pouze na své dosavadní znalosti. Asi nemusím zmiňovat, že jsem doma nenechal ani plavky či bačkory a podobně…

Týden před odjezdem jsem obdržel od SA poslední důležité informace – mapku se zakreslenou adresou mojí hostitelské rodiny, kontakt na školu i německého delegáta agentury atd. Součástí informačního balíčku byl i jazykový a turistický průvodce, ze kterého se dalo načerpat spoustu zajímavých informací. Pak už stačilo jen sednout s rodiči do auta a vydat se směrem „Deutschland“.

Jazykový pobyt v zahraničí

Hostitelská rodina

Po překročení státní hranice jsem vytočil číslo mojí „Gastfamilie“ a uslyšel z reproduktoru přívětivý ženský hlas, který mi sdělil, že už mě očekávají a že se na mě těší. To mě samotného i mé rodiče uklidnilo. Když jsme našli dům hostitelské rodiny v městečku vzdáleném asi 15 kilometrů od Norimberka, zazvonili a byli pozváni dál do útulného obýváku, bylo mi jasné, že se o svou blízkou budoucnost nemusím obávat…

Paní Weberová mě provedla domem, ukázala mi můj pokoj a v kuchyni otevřela ledničku se slovy: „Tady je šunka, tady sýr, támhle jogurty… Vem si co chceš.“ Když jsem se později bavil s ostatními „studenty“, zjistil jsem, že to zdaleka není běžný přístup. Na svou rodinu jsem měl opravdu štěstí. Několikrát mě s sebou vzali na výlet, pozvali na grilování s přáteli a hlavně mi poskytli dost příležitostí ke konverzaci.

Druhý den po příjezdu jsme s panem Weberem vyrazili pěšky na nádraží ve Schwabachu, kde jsem bydlel, a nasedli do S-bahnu. Po zhruba 20 minutách jsme už byli v centru Norimberka a směřovali k budově školy. Tady jsem se definitivně rozloučil se svými rodiči a ujistil pana Webera, že zpět domů už trefím sám. A tak začaly moje nejkrásnější prázdniny…

Jazykový kurz

Ve škole jsem napsal rozřazovací test a byl poslán do „středního“ kurzu. Náplň hodin sice odpovídala úrovni mojí němčiny, ale nevýhodou bylo, že z dvanácti lidí ve třídě byli asi dva Češi a jeden Slovák, takže jsem nebyl donucen mluvit jen „auf deutsch“. Lektoři ale chodili do hodin připravení, měli nachystáno spoustu her a pro mě tehdy neobvyklých výukových metod. Několikrát jsme také šli tvořit tzv. miniprojekty do počítačové učebny, takže jsem se rychle naučil i slova jako „tiskárna“, „monitor“, „vypalovačka“ apod.

Výuka probíhala od pondělí do pátku dopoledne s tím, že třikrát týdně pro nás byly připraveny volnočasové aktivity (minigolf, kino, procházka, návštěva muzea…). S lidmi z kursu jsem si výborně rozuměl a tak není divu, že jsme se scházeli i po večerech v norimberských hospodách. Vždy v sobotu nás navíc čekal výlet do okolních měst, a tak jsem navštívil barokní Bamberg, živý Regensburg či sídlo knížat ve Würzburgu. Nejvíc se mi ale líbila „Landshutská svatba“, letní festival ve středověkém stylu, který se jednou za čtyři roky odehrává v centru vyzdobeného města s barevnými domky a připomíná svatbu polské princezny z 15. století.

Týden po příjezdu jsem se dočkal svého spolubydlícího, o tři roky staršího Pařížana Francoise, se kterým jsem dodnes v kontaktu. Byla s ním hrozná legrace a hlavně mi vyhovovalo, že nemusím ráno chodit sám na vlak. Když jsme odpoledne zrovna neměli společný program od školy, vyrazili jsme na vskutku pěkné – a zároveň nikterak drahé – koupaliště, šli na zmrzlinu, vyprávěli si o Francii a o Čechách…

Třetí týden už jsem na sobě pozoroval výrazné zlepšení schopnosti komunikovat v němčině. Zároveň mě přepadly obavy z toho, jak přežiju návrat domů. Norimberk jsem si totiž zamilovat a našel si tu tolik kamarádů z celé Evropy, že jsem si neuměl představit, jak se bez nich obejdu. Hodně z nich už jsem nikdy neviděl, ale s jinými se vídáme pravidelně.

Zpáteční cesta

Cesta domů byla o něco náročnější než cesta do Německa. Táta mi zavolal, že je zbytečné, aby pro mě jezdil autem, a řekl, ať jedu vlakem. Po dlouhém loučení s Weberovými jsem tedy nasedl do ošuntělé české soupravy a vydal se zpět do Prahy. Cestou hrozně lilo a do vlaku zatékalo tak, že v kupé byla nejdříve velká louže, pak už potopa. To je ten nejhorší zážitek z celého pobytu a tak jistě sami uznáte, že to musela být paráda, protože trochu vody přeci nic neznamená :-).

Náklady

Celý pobyt nás vyšel asi na 50 tisíc korun (42 tis. jsme zaplatili agentuře, zbytek tvoří kapesné). V ceně bylo ubytování s plnou penzí (oběd byl ale formou vlastnoručně připraveného sandwiche, který jsem si bral do školy), čtyřtýdenní kurs němčiny (20 hodin týdně, okopírované materiály), společné volnočasové aktivity, sobotní výlety, jízdenka na MHD a pojištění.

Praktické informace

Norimberk není žádná divočina, a tak není třeba, abych někoho odrazoval od jeho návštěvy. Celé město na mě působilo velice pěkným dojmem – bylo uklizené, opravené, dobře dopravně dostupné a hlavně jsem se v něm i v noci při cestě z baru cítil bezpečně. Mnohem bezpečněji než v Praze.

Co se týče cen potravin, jsou vyšší než u nás, ale nikterak dramaticky. Hamburger u Mc Donalda pořídíte za 1 Euro, typické norimberské párečky v housce („Drei im Weckla“) za 2-3 €, pivo od 2,50 € víše. Dobře se dá také najíst u Turků, kde dávají velké porce. Levněji vyjde zejména oblečení – když jsem se nudil o polední pauze, udělal jsem si procházku na nákupní třídu kolem stanice metra Weiβer Turm a využil letních slev ve známých řetězcích typu C&A a podobně. Lidé v obchodech byli navíc velice milí. Konečně jsem neměl pocit, že prodavačky otravuju, jak se to často stává v Česku. Nákupní třída a významné památky jsou navíc vzdáleny maximálně jeden kilometr od budovy jazykovky.

Přínosy a ztráty

Jak již bylo zmíněno, zdokonalil jsem se v němčině a navíc získal inspiraci pro další studium. Noví kamarádi mi poeticky řečeno odhalili kouzlo pro mě do té doby neznámého Goethe instititu, kam jsem hned od září po návratu začal chodit na další kury němčiny. Měsíce stráveného v Norimberku rozhodně nelituji a všem bych ho vřele doporučil!

Galerie

Landshuter Hochzeit

© Lukáš Boček

Landshutská svatba

© Lukáš Boček

Norimberk - hradby

© Lukáš Boček

S Weberovými a Francois

© Lukáš Boček

Autor: Lukáš Boček

Sdílet tento článek