Na Erasmu v řecké Soluni

Jak to všechno začalo

Když jsem si v posledním ročníku zvolila téma diplomové práce (dílo jednoho soluňského autora), věděla jsem, že si s materiály po českých knihovnách nevystačím. Začala jsem se pídit po stipendiu, které by mi umožnilo dohledat si potřebnou bibliografii v zahraničí, a nejlepším řešením bylo spojit to se studiem v rámci programu Erasmus. A jelikož studuji novořeckou filologii, odpadlo počáteční rozhodování, kam za studiem do ciziny vyrazit, Řecko bylo jediným kandidátem a město Soluň (z hlediska tématu diplomky) ideálním řešením.

Vyplnila jsem potřebné formuláře pod pečlivým dohledem paní koordinátorky z Centra zahraničních studií MU a čekala (dlouho – ve shodě s řeckým koloritem) na odpověď. Jen pro orientaci, časově se nacházíme v polovině dubna 2007. A jelikož byla zrovna akční nabídka letenek od Sky Europe za 20 euro, rovnou jsem si ji koupila.

Hurá na cestu

Na konci srpna jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata a že semestr začíná 1. října, takže jsem měla měsíc na přípravy. V první řadě jsem si koupila letenku domů na Vánoce a po Silvestru zase zpátky. Také jsem odeslala upomínkový email koordinátorce z řecké strany, aby mi potvrdila přidělení kolejí, o které jsem už v dubnu žádala. Ale jelikož mi ani týden před odletem nedošla odpověď, rozhodla jsem se vyřídit to telefonicky. Bylo mi sděleno, že žádná moje žádost o koleje jim nedošla a dokonce ani ona upomínka, nicméně naštěstí zbyla na kolejích ještě volná místa, takže mi byl přidělen dvoulůžkový pokoj.

Nezbývalo, než dokoupit poslední nezbytnosti, nabalit kufry s dostatečným počtem fotek „občankového“ formátu (budou potřeba!!), řádně se rozloučit s kamarády a rodinou a vyrazit směr Vídeň, kde na mě už čekalo letadlo, aby mě společně s mými obavami, očekáváními a směsicí nepopsatelných pocitů dopravilo přímo do Soluně, kde jsem měla strávit následujících šest měsíců.

Začátky a pobyt samotný

Kdo z Vás měl tu čest poznat Řecko hlouběji než jen ze stránek luxusních katalogů cestovních kanceláří a následné ideální dovolené na některém z mnoha romantických řeckých ostrovů, ví, že zde panuje jistá neuspořádanost co se organizace čehokoli týče. A tak ani místní univerzita nemůže být výjimkou. Snažila jsem se na tuto skutečnost předem připravit, ale připravena jsem nebyla ani zdaleka.
V průběhu prvních tří dnů jsem absolvovala takový byrokratický marathon, že hned po prvním dni jsem se chtěla vrátit zpátky domů. A je fakt, že některé slabší povahy počáteční vyřizování v kombinaci s kulturním šokem nezvládly a prchaly s ještě nevybalenými kufry zpět do své (ne tak šílené) země.

Ale to je opravdu jen ze začátku a pak už po mně nikdo až do konce zkouškového období nic nechtěl. Vzhledem k tomu, že studuji řečtinu, mi pak u zkoušek nikdo nic nedaroval, ale většina „erasmáků“ psala seminárky v angličtině v případě předmětů, které byly pouze v řečtině, takže na ně ani nechodili. A pokud měli předměty v angličtině nebo v jiném jazyce, který ovládali, většinu zkoušek skládali písemně.

Z hlediska technického pokroku Řecko ještě mírně pokulhává, takže nějaká obdoba informačního systému, jaký máme u nás, na sebe nechá ještě dlouho čekat. Řečtí studenti v prvních dvou týdnech výuky bez reptání (poněvadž nic jiného ani neznají) obejdou všechny hodiny, které chtějí navštěvovat a nechají si podepsat vyučujícími zvláštní registrační formulář. Přístup na internet je na každé fakultě, ale rychlost není zrovna závratná a kapacita míst je omezená.

Náklady a ubytování

Bydlela jsem na koleji v dvoulůžkovém pokoji s občasným :) internetem, který mě měsíčně vyšel na 150 euro. Cena se ale liší i v rámci kolejí a pohybuje se od 4 do 8 euro na den a osobu, ty nejdražší jsou jednolůžkové i s vlastní koupelnou a WC. Pronajmutí bytu ve více lidech vás finančně vyjde taky kolem 150 euro.

Potom dilema byt vs. koleje je odvislé od toho, zda preferujete vlastní klid na úkor omezeného kontaktu s ostatními erasmáky či spoustu (až moc) kontaktu (a hluku) na úkor klidu (mimochodem v Soluni jsem zjistila, že španělský „hluk“ je hlučnější než jakýkoli jiný evropský „hluk“ :). Každopádně party na našich kolejích vždy s nějakým originálním tématem byly fenoménem a na programu každý druhý den.

Řecko není levná země, po přijetí eura, jak vám potvrdí všichni místní, zde hodně podražilo, přesto se se stipendiem 340 euro na měsíc vyžít dá, když se člověk uskrovní. Velkým plusem je možnost využití menzy, která je v Řecku zdarma, takže ušetříte za obědy a večeře ve všední dny.

A na závěr několik rad a doporučení

Těm, co neumí řecky, radím alespoň kurz před začátkem semestru. Je tam více možností, existuje i placený kurz na semestr či dva po deseti hodinách týdně. Pomůže vám to sžít se s řeckým prostředím a lépe poznat jejich kulturu a mentalitu.

Doporučuju procestovat si Řecko (Athény každopádně, nebudete litovat, určitě jeďte na Meteora (komplex klášterů v horách), a pokud budete v Soluni a ne v Athénach, zajeďte si na Chalkidiki, do Odessy, využijte i relativně malé vzdálenosti od Bulharska a dalších balkánských zemí, nezapomeňte ani na Turecko.

Obecně je v Řecku vlak levnější než autobus, pro studenty na PASO (něco jako řecký isic) je 25% sleva, takže cesta vlakem Soluň-Athény a zpět vás vyjde na 22 euro. Existuje i jízdenka na pět jízd po celém Řecku a Balkáně za 50 euro, což už se fakt vyplatí.

Pokud budete používat MHD minimálně dvakrát denně, vyplatí se vám koupit si měsíční jízdenku pro studenty za 12,5 euro, pokuta je 15 euro. Jezdí se tam autobusy, tramvaje v Soluni nemají, už mnoho let se tam buduje metro a ještě mnoho let bude… takže pokud si tuto zprávu nečtete v roce 2015, moc se na ně netěšte…

Je tam relativně široká nabídka sportovního vyžití zdarma v rámci univerzity, je ale nutné si vyřídit zdravotní potvrzení od kardiologa plus dermatologa v případě bazénu. Občas je to zdlouhavý proces a leckoho to odradilo. Koho zajímá tanec a folklor, tak doporučuji řecké tance v rámci Fakulty sportovních studií, a hlavně výbornou lektorku dance aerobiku Efi Buranda.

Připravte se, že v Řecku panuje chaos, na přesný čas si nikdo nehraje, kouří se ve škole, ve třídách i v menze, stávky jsou tam na denním pořádku a ve svátky, kterých je tam požehnaně, je zavřeno úplně všechno a pro jistotu i den před a po… ALE tyto negativní drobnosti jsou pak ve výsledku nic v porovnání s pozitivy, které Řecko nabízí: moře a sluníčko, výborné jídlo v tradičních tavernách, frapé v některé z nesčetných kaváren, kultura a památky, zábava, přátelští lidé atd. a v bezprostřední souvislosti s Erasmem a studiem noví kamarádi, zážitky, zkušenosti a poznatky (pro mě navíc přínos co se týče řeckého jazyka), cestování a hlavně svoboda, samostatnost a zodpovědnost sama za sebe… všem vřele doporučuju!!!

Galerie

Bílá věž v Soluni

© Věra Šmídová

Kláštery Meteora

© Věra Šmídová

Pobřeží Chalkidiki

© Věra Šmídová

Vánoční výzdoba v Soluni

© Věra Šmídová

Vodopády v Edesse

© Věra Šmídová

Autorka: Věra Šmídová

Sdílet tento článek