Norsko – země, na kterou se nezapomíná

Až s výjezdem a delším pobytem v zahraničí člověk skutečně začne vnímat svůj národ, zemi i kulturu z naprosto jiné perspektivy – cizincovy. Člověk pak hledá zápory a klady a do své domoviny se vrací jako uvědomělý tvor a z cestování se stává snad jediná prospěšná závislost a chce víc a dál, ačkoliv doma je stejně nejlépe. Podívejme se na věc očima Norů.

Něco málo fakt

Norsko je momentálně nejbohatším státem Evropy díky nalezištím ropy, alternativním zdrojům energie a rybolovu. Ne vždy tomu ale tak bylo. Toto království to nemělo v minulosti vůbec lehké. Drsné severské klima, krásné hory, úžasné fjordy a nepříznivé zemědělské podmínky dost znesnadňovaly jejich živobytí. Ještě do 60. let 20. století zmítala Norskem velká ekonomická krize.

Snad duchové Vikingů, původně obchodníků, pomohly se zvednout z patálie, ale Norové nemají potřebu to zbytku Evropy to dokazovat a naopak si nejvíce cení skromnosti, rovnoprávnosti a tolerance. Ačkoliv je Norsko pětkrát větší než Česká republika, má pouze pět milionů obyvatel a města jen výjimečně přesahují sto tisícovou obyvatelnost. Fjordy, řeky, moře a hory zapříčinily, že se vytvořily spíše samoty, vesničky a městečka. V jednom takovém jsem studovala v zimním semestru 2009. Jmenuje se Volda a leží ve fjordu hrabství Møre og Romsdal a je známá právě díky staré a kvalitní univerzitě, ačkoliv toto městečko má pouze 8 000 obyvatel.

Hospodo, hospodo …

Téma, které většinu lidí zajímá nejvíce, je samozřejmě alkohol. Neznalí nazývají mylně norské limity prohibicí. Alkohol samozřejmě dostupný je, ačkoliv to tak vždy v norské minulosti nebylo. Nicméně jeho neúměrné požívání je značně omezováno. Kromě toho, že vše včetně piva a vína je minimálně šestkrát dražší než u nás, pivo a Cider je možné zakoupit v obyčejném supermarketu v pracovní dny pouze do 20:00, v soboty do 18:00 a v neděli je zavřeno úplně všechno. Víno a tvrdý alkohol se prodává pouze ve specializovaných obchodech s kratší otevírací dobou.

V barech a klubech je možné podávat jen víno a pivo a i to je třikrát dražší než v obchodech. Umíte si představit poté českou hospodskou duši, k jejíž kultuře alkohol zkrátka patří již od nějakého toho Josefa. Čech strádá, Nor se v ostatních zemích z radosti volnosti opíjí. Ne že by to ale jinak doma nedělal, jen ho to stojí více. Proto zase tolik hospod v městečcích nenajdete, protože tam není moc co pít a stojí to navíc hodně. Takže, pokud tam vyrážíte, přiberte hlavně nějakou tu slivovičku. Zahřeje.

Pokud by byl volný přístup k alkoholu, jako mají Češi ve svých non-stopech, opíjeli by se Norové k smrti po vzoru severských bratrů Rusů? Těžko říci. Ono zakázané ovoce totiž nejlépe chutná, a protože Norové jsou limitováni i časem koupě, rychle do sebe nalijí co nejvíce alkoholu a než si uvědomí, že už tolik promile nezvládají, potácejí se, padají a hlavně jsou strašně přátelští a otevření. Všichni od obvyklých studentů přes vyšperkované slečny na podpatcích až po slušný pár vracející se z plesu.

Ta naše povaha norská

O Norech se říká, že jsou hodní, ale chladní. Může se tak na první pohled zdát. Sami od sebe vás nepozdraví, moc toho nenamluví. Když jim ale ukážete, že máte zájem je poznat nebo pro ně něco uděláte (stačí staré dobré české bramboráky), okamžitě se vám otevřou. Pak ale nesmíte zklamat jejich důvěru, protože tu už budete jen těžko obnovovat. A takhle to v Norsku funguje všude, včetně politiky. Jakmile poslanec nebo jiný zákonodárce zneužije důvěry svých voličů, odchází. A nebyl v ní, protože si chtěl nahrabat peníze, ale protože chtěl skutečně zastupovat své lidi.

Platy Norů jsou všechny zhruba na stejné úrovni a neexistují tak velké ekonomické rozdíly jako v jiných zemích světa. Ministr si vydělá zhruba tolik co inženýr, nebo něco málo více než učitel, a že toto je velmi uznávané a respektované zaměstnání. Norové nedávají najevo výši svého majetku, ani toho nezneužívají. Jezdí starými auty, v autobuse můžete sedět vedle poslance a všechny domečky jsou zhruba stejně velké. Nemusejí totiž nic maskovat před případnými kriminálníky, kterých mají také poskrovnu.

Norové jsou velmi féroví lidé, které si nezasvěcení pletou s naivitou. V některých oblastech nemají ani zámky ve dveřích, auta se nechávají odemčená. Zapomenutí telefonu, peněženky a čehokoliv jiného vždy vede zpět k nalezení. Norové totiž uvažují stylem: „Proč bych to bral, když to není moje?“ Je příjemné nemuset se stále ohlížet, hlídat si věci v klubu a jít se v klidu projít ve tři ráno kolem jezera bez strachu, že na bezbranného člověka může skočit maximálně tak los nebo zatoulaná ovce.

Vyhřátí studenti

Samozřejmě jsme jako studenti jeli do neznáma lehce vyplašení, ale severská pohostinnost nikoho nezklamala. Plynulá znalost angličtiny je samozřejmostí u učitelů, pokladních, pošťaček, řidičů autobusů i u dětí a seniorů. Ubytování včetně příslušenství bylo nachystáno a úžasným bonusem byl volný vstup na místní bazén a klasická sauna na koleji, taktéž zdarma. Studené večery krásně zpříjemnila a vřele doporučují horké kameny polít jednou dvakrát trochou piva. Kvasnice v něm způsobí, že se po sauně rozline teplá vůně čerstvě upečeného chlebu. Skákat poté do sněhu je sladkohořké zadostiučinění, ovšem do mrazivého fjordu to bylo daleko. Nicméně doporučuji toto v listopadu a prosinci i bez sauny, a horké kakao je příjemnou náhražkou. Otužování a hecování zdar!

Příroda

Každý slyšel o fjordech a horách a jak úžasné scenérie zde naleznete. Nevěřte tomu! Je to lež! Nic hledat nemusíte, protože kamkoliv se vrtnete, jen zíráte s oněmělým výrazem a foťáku dochází film (nebo paměť). V jakémkoliv ročním období, kdekoliv a jakkoliv, norská příroda je úchvatná a bude vás už navždy táhnout zpět. Jediným mínusem je, že nemají žádnou alternativu Českého turistického klubu, který po celém našem území vyznačuje trasy pro chodce i cyklisty. Jejich práci jsme docenili až poté, co jsme se vydali na krátký výšlap na blízkou horu a cestu zpět jsme nemohli najít tři hodiny, nebo jsme v listopadovou noc hledali přístřešek, takové dřevěné iglú, abychom mohli pozorovat v přízemních mrazících padající meteority.

Češi, jako jedni z mála vášnivých příznivců houbaření, se vyžívali, když na parkovišti, před koleji, u dveří, u cesty, zkrátka všude rostly krásné praváky, křemenáče, suchohřiby apod. V Norských očích panoval děs a hrůza, když jsme se před nimi pro ně ohýbali: „Co to děláš? Nesbírej to, můžeš se otrávit.“ Nepomohlo vysvětlení, že toto děláme odmala a je to národní sport. A byly výtečné a všude jich moc.

Také Norsko s radostí dá cennou lekci ohledně počasí. Jelikož jsem tam pobývala v době, kdy tam většinou prší a sněží, musela jsem se poučit. „Není špatné počasí, je jen špatné vybavení.“ Vždyť jinak by se ani Norové nedostali vůbec ven. Nasadíme gumáky a pršipláště a jdeme. A je hezky! Nezáleží totiž na počasí, přírodě, exotických jídlech nebo systému školství. Vždy je to totiž o lidech a toto poklidné městečko skutečně lidi sdružuje v hřejivé náladě.

Autor: Lucie Rakowská

Mohlo by vás také zajímat

• Práce v Norsku
• Moje cesta do Norska
• Au-pair v Norsku
• Práce na farmách v Norsku
• Dánsko a Norsko otevřou v květnu svůj pracovní trh

Sdílet tento článek