Poznejte Malajsii “za pár kaček”

Když jsem 7. července opouštěla letiště ve Frankfurtu, o Malajsii jsem toho moc nevěděla. Jediné čím jsem si byla jistá, bylo to, že po 11 hodinách letu vylezu z letadla v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie, jehož obrázek jsem si před pár měsíci úspěsně vygooglila na internetu. Pocity dobrodružství se ve mě mísili s různými obavami. O tom co jsem ale v Malajsii zažila si spousta lidí může nechat jen zdát.

A proč jsem se vůbec rozhodla vyjet? Myslím, že jsem potřebovala změnu. Hledala jsem něco co by mi umožnilo posunout se dál, něco co by mi pomohlo na chvíli uniknout od všeho. Měla jsem chuť cestovat, objevovat, poznávat. Při výběru stáže bylo mým hlavním kritériem práce s dětmi, která mě baví a se kterou už mám zkušenosti. Projekt Young Visionaries, organizovaný mezinárodní studentkou organizací AIESEC v Malaysii, byl proto pro mě jako stvořený.

Do Malajsie jsem tedy přijela učit děti angličtinu, matematiku, pomáhat jim s domácími úkoly. Učení ale nebylo jedinou naplní mé stáže. Přijela jsem se také s dětmi podělit o svoji kulturu a zároveň se přiučit něco o té jejich. Po 6 týdnech jsem se vrátila domů se spoustou neuvěřitelných zážitků. Nevynechala jsem snad žádnou možnost někoho vyzpovídat a dozvědět se tak víc o různých kulturách, zvycích, náboženstvích. Poznala jsem lidi různých národností a navázala nová přátelství s úžasnými lidmi z různých koutů světa.

Rumah Kasih a moji andílci

Rumah Kasih znamená v překladu něco jako “dům plný lásky”. V tomto domově, jehož chod zajišťovali dvě “house mothers” a několik dalších dobrovolníků a sponzorů, jsem 6 týdnů žila spolu s 20 děvčaty ve věku 8-18 let. Hned první týden mě čekal těžký úkol a to zapamatovat si všech těch 20 podivně znějících dívčích jmen. “Study time”, což byla moje hlavní pracovní doba, jsme měli na programu 3x denně (3h dopoledne, 2h odpoledne a 1,5h večer). A tak jsem musela být hodně kreativní a přicházet s novými nápady, jak své studenty přimět k soustředění a zábavnému učení.

Dokonce 8-mi leté holčičky tu uměly aspoň trochu anglicky a tak jsem polopaticky vysvětlovala hodiny, zlomky, dělení, násobilku, gramatiku apod. Po 6 týdnech mám pocit, že jsem dost posunula hranice své trpělivosti a rozvinula si schopnost zachovat klid a optimistickou náladu i v náročných situacích, kdy už vám jde ze všeho hlava kolem ;) Ale i když mě moji “andílci” občas vůbec nešetřili, bylo fajn být součástí této “velké rodinky”.

První týden aneb kam jsem se to vlastně dostala ?!

První týden bylo poměrně náročné si na všechno zvyknout. Časový posun +6h v kombinaci s horkem, vlhkostí vzduchu a poměrně psychicky vyčerpávající práce měli za následek, že už kolem 10 večer jsem se nemohla dočkat až sebou praštím do postele. Spala jsem bez jakékoliv přikrývky, v pokojíku spolu s dalšími 8 dětmi. Větráky, které byli naší jedinou “zbraní” proti vedru, jsem si záhy oblíbila jak ve dne tak i v noci. Děti měli talent mě každé ráno probudit už v 6:30 a tak jsem využívala příjemně “chladných” teplot k pravidelnému rannímu běhání. Přes den jsem se vyhýbala pobytu venku a ačkoliv jsem normálně milovník sluníčka, měla jsem radost když se obloha na chvíli zatáhla a přišla bouřka, která tohle horké klima aspoň trošku zchladila.

Dalším šokem pro mě byla extrémně pálivá kuchyně. Občas jsem měla pocit, že mi snad hoří v puse. Kdo mě zná, ten dobře ví, jak panicky jsem se dřív pálivému jídlu vyhýbala. Ale zvykla jsem si a nakonec mi “ohnivá” strava opravdu zachutnala až jsem začala vyzvídat a zapisovat recepty. Na rýži, kterou jsou tu schopni jíst 3x denně, jsem ale rezignovala už po prvním týdnu. Nejvíce jsem si užívala čerstvého ovoce jako je papája, mango nebo ananas, které bylo k dostání za pár korun na večerních trzích, kam jsem se vždycky hrozně těšila.

Poznejte Malajsii “za pár kaček”

Vysoké mrakodrapy, nespočetné množství 10-ti patrových nákupních domů, tucty lidí a nikdy nemizící zápcy. Kuala Lumpur na mě působila dojmem moderní džungle, ze které jsem vyrážela za dobrodružstvím do různých částí Malajsie. Nechtěla jsem promarnit ani minutu času, který jsem měla na objevování této, pro mě neznámé, země. Každý volný víkend jsem tedy trávila cestováním, pro které tu nemusíte sahat hluboko do kapsy :). Pomocí mého iPhonu jsem surfovala na internetu a vyhledávala různá dopravní spojení, mapy a cestovatelská doporučení. Relaxovala jsem na nádherných tropických ostrovech, ochutnala čaj na skutečných čajových plantážích, nebo “vyrazila na túru” do džungle, kde se mi podařilo na vlastní kůži “pocítit“ místní pijavici ;).

Navštívila jsem spoustu budhistických a hinduistických chrámů, které ke mě pokaždé promlouvali svou osobitou vůní a atmosférou. V moři se mi podařilo “nakopnout” menší medúzu, zatímco jsem s údivem pozorovala místní muslimy, kterým nedělá problém chodit plavat třeba v riflích nebo jiných zvláštních plaveckých úborech. Velkým zážitkem pro mě byl i výlet do Singapuru, kde vám na hranicích zabaví i tu nejposlednější žvýkačku v balíčku, aby jste jim v té maličké zemi nedělali bordel :)

Stojí to za to !

Rozvojová stáž v Malajsii mě hodně naučila, a to nejen o Malajsii, ale i o mě samotné. Stala se pro mě životním dobrodružstvím, na které budu pokaždé ráda vzpomínat.

Další mé články o pobytu v Malajsii najdete na mém blogu

Sdílet tento článek