Tři měsíce dobrovolníkem na Srí Lance

Jak nejlíp poznat novou kulturu, cestovat za rozumnou cenu a taky udělat něco prospěšného pro tento svět? Odpověď je jednoduchá, skrz rozvojovou stáž. Já tu svou absolvovala podruhé loni v období srpen až říjen.

Po předešlých kladných zkušenostech se studentskou organizací AIESEC, jsem se opět rozhodla využít jejich databázi, ale pokud chcete pracovat jako dobrovolník, máte představu kde a chcete se vyhnout výběrovému procesu v AIESECu, tak můžete danou organizaci kontaktovat i přímo a nebo prostřednictvím dobrovolnických registrů. Většinou se jedná o bezplatnou práci, kdy je vám poskytováno zdarma ubytováni a strava. Doporučuji si před cestou, hlavně do vzdálenějších zemí, projít stránky Ministerstva zahraničí, kde najdete všechny potřebné informace (i o očkování a vízové povinnosti) a kontakty. Neocenitelné jsou též zkušenosti a rady předešlých dobrovolníku, a to nejen vzhledem k náplni práci, ale i k povinné výbavě a kulturnímu faux pas. Proto jsem i na konci svého pobytu vytvořila elektronickou příručku pro příchozí, která se doufám, bude nadále rozšiřovat o zajímavé informace a zkušenosti.

Volba padla na stáž na Srí Lance

Tentokrát padla má volba na trojměsíční, ekonomicky zaměřenou stáž na Srí Lance. Musím se přiznat, že při výběru jsem neměla nějako zvlášť hluboké vědomosti o této zemi a upoutala mě hlavně náplň práce. Pocit nejistoty se u mě obvykle dostaví v letadle, když už je všechno zabezpečené a já jsem unášená v plechovém stroji vstříc nepoznanému. Přece jen v době, kdy sem tam jela, byl mír jen několik měsíců a mé nové působiště bylo na okraji zpřístupněné části ostrova.

Obavy vymizely, tedy spíš je nahradil pocit z nepoznaného hned poté, co jsem poprvé vkročila do mého nového domova nedaleko Anuradraphury - Mahavilachchiya. Lepší zašívárnu bych si nedokázala představit. Chaloupka, nic, nic, nic, chaloupka. Ani po třech měsících jsem se nepřestávala divit, jak je možné, že v kraji, kde slepice dávají dobrou noc (což je velice praktické vzhledem k hmyzu lítajícímu za světlem) má celá oblast wifi připojení, sice pomalé a s častými výpadky, ale přece. V popisu mé práce pro tuhle NGO bylo vytvořit business analýzu, výpomoc s tvorbou rozpočtů a o víkendech s výukou angličtiny. Myslím, že nejdůležitější vlastností dobrovolníků je nemít velké očekávaní, být flexibilní a nedat na první dojem.

Ocenila jsem uvolněný přístup

Když přede mne postavili plnou škatuli účtu a faktur, tak se mi mírně zamlžilo před očima a když ještě přidali prosbičku o učení angličtiny případně i práci na PC každý den, protože jim právě nečekaně odjel jiný dobrovolník, tak jsem už lapala po dechu. Nic však není také strašné, jak se jeví na první pohled. Po diskusi se šéfem, jsem se dostala k účtovním výkazům, se kterými se už dá lehko pracovat. Ocenila jsem uvolněný přístup, kdy jsem si práci mohla organizovat po svém a navíc nebyl problém se dohodnout na pár volných dnech po týdnu, dvou, které jsem využívala na cestování.

Častokrát mě na cestách doprovázeli kolegové či místní. K mému velkému překvapení i práce učitelky nebyla nad mé schopnosti, jednalo se asi o hodinku denně. Před první hodinou jsem byla mírně vylekaná, protože jsem nikdy nic podobného nedělala, ale hned jsem pochopila, že učení není nic hrozného. Stačí je jen poslouchat, byť zábavný, včlenit do výuky nějaké hry a pochválit každý pokrok. Předložky jsme se například učili hrou se židlemi. Občas to sice nebylo nejlehčí, zejména kvůli jejich téměř nulovým znalostem angličtiny, ale nevěřila bych, kolik věcí jsem schopná vysvětlit len pouhým kreslením, či zapojením celého těla a časem i má Sinhalština začala být komunikační. Děti mě zas na oplátku naučili kriket a karam (populární stolní hra), lezení na palmu jsem bohužel nezvládla a tak jsem při touze po čerstvém kokosu byla odkázaná nadále na mé opičky.

Kulturních šoků bylo mnoho

Bydlela jsem v domácnosti s třemi mými žáky. Měla jsem k dispozici vlastní pokoj s moskytiérou a po pár dnech jsem dostala jeden z nejkrásnějších dárku – dveře. Dokážete si představit, že někdo speciálně pro vás vyrobí dveře? Kulturních šoků bylo mnoho. Nejzřetelnější pro mne byl uvolněný životní styl s absolutním popíráním času, hodinové zpoždění je normální, dokonce jsem se střetla i s třídenním. Prvé dni jsem byla taky zmatená i ze zvyku doprovázet souhlas zvláštním pohybem hlavou, kdy jakoby kreslily ve vzduchu symbol nekonečna, proto jsem jim i dala přezdívku národ kolibříků.

Chvíli mi taky trvalo zvyknout jsi na velké množství vojáku a hlídek, ale časem jsem je naopak uvítala, pomáhali mi zbavovat se nezvaných zvědavců a dokonce jsem si mohla i vyzkoušet samopal. Strava je kapitolou sama o sobě. Je pestrá, nejvíc ji vystihuje chilli, rýže a kokos, které jsou všude a na všechny možné způsoby. Samozřejmostí je neustále zjednávaní cen, a to všech, i ovoce, a mnohem tvrdší, než jsem zažila v arabském světe, nejlepší taktikou je mít v peněžence hotovost do jednoho eura.

Srí Lanka vás okouzlí

Na Srí Lanke snad není místo, které vás neokouzlí. Silný kontrast mezi jednotlivými oblastmi vám dává možnost vidět a prožít snad vše. Nekonečné nádherné pláže, kde vás při ranních projížďkách doprovází obrovské krotké mořské želvy. Ve vnitrozemí si vás zase získají vždyzelené rozlehlé čajové a rýžové plantáže, zahrady s kořením, či obrovské vodopády. Milovníci chobotnatců by si zas neměli nechat ujít safari, sloní sirotčinec v Pinawelle, nebo jen obyčejné pozorování divých slonu z vyvýšených míst. Mezi nejnavštěvovanější místa patří taky nespočetné chrámy, sochy Budhy, posvátné hory, či města. Lví Horu v Sygirii, či pozorování východu slunce ze Sri Pada najdete mezi doporučeními snad v každém průvodci. Na své si tady přijdou i milovníci raftingu, potápění a surfování. A když už jste unavení, tak vám nové síly pomůže načerpat jedno z nespočetných center Ayurvedy, které jsou roztroušeni hlavně na jihozápadním pobřeží.

V této oblasti je taky silná tradice výroby tradičních masek, batiky a těžby drahých kamenu. Srí Lanka je vskutku jako malý různorodý ráj. Cestovala jsem hlavně autobusy, tuc-tucy a vlaky. Jako při všem, ani tady čas nehraje žádnou roli, autobusy vyráží, když se zaplní. Zato si připadáte výjimečně, protože turisté dávají přednost pronajatí auta s řidičem. Domácí se vámi rádi pustí do řeči, doporučí vám co v dané oblasti navštívit.

Útrata za 3 měsíce - 400EUR

Na závěr bych ještě dodala, že typickými suvenýry jsou čaje, ty nejlepší najdete v malých stáncích při plantážích a výrobky s drahými kameny, které jsou po celém ostrově. Nesmíte zapomenout ani na nějaký ten kožený výrobek, mně si získaly hlavně sandálky a kabelky a samozřejmě batika. Životní náklady nebo cestování jsou v porovnaní s Evropou téměř za babku, zvlášť pokud umíte smlouvat (někdy se dostanete až na desetinu první ceny a nádherný pokoj pro 2 na pláži s výhledem na moře se mimo sezóny dá sehnat i za 3-4 Eur). Nejlépe o tom vypovídají mé trojměsíční výdaje které, leč jsem navštívila téměř vše zpřístupněné části ostrova a strávila asi 15 nocí v menších hotelích a guest housech, a nakoupila víc než 15kg dárečků, nepřekročily 400Eur, ovšem bez letenky.

Není nad čím váhat a pokud chcete mít obdobné nezapomenutelné zážitky, doporučuji navštívit stránky www.horizonlanka.net. Neustále se potýkají s nedostatkem dobrovolníku, každá ruka navíc se hodí. Já sem tam taky jednou vrátím, vždyť tam mám další rodinu a navíc stačí si jen vykolíkovat část pralesa a vláda vám přizná vlastnická práva, ačkoliv u cizinců to asi bude složitější.

Autor: Veronika Betakova

Sdílet tento článek