Pracovní stáž v Německu

© Marie Zachovalová

Po návratu z Erasmus pobytu jsem měla stále chuť někam vyjet. Tentokrát pracovně. Jako nejjednodušší způsob získání rozumné práce se mi zdála spolupráce se studentskou organizací AIESEC. Věděla jsem, že nabízejí praxe v oboru a znala jsem několik lidí, kteří díky nim odcestovali. Když jsem se tehdy rozhodovala, vůbec jsem netušila, jak úžasných deset měsíců na mě čeká.

Kam jet?

Výběrové řízení pro zařazení do programu, které se koná dvakrát ročně, nebylo příliš náročné. Musela jsem vyplnit přihlášku, napsat motivační dopis, absolvovat pohovor, projít jazykovými testy, zúčastnit se dne s AIESEC, kde jsme se dozvěděla více o jejich činnosti a setkala se stážisty, kteří se už z pobytu vrátili. Poté následovalo ještě celodenní assessment centrum. Když mi sdělili, že jsem prošla, podepsala jsem smlouvu, zaplatila zprostředkovatelský poplatek a začala vyhledávat konkrétní práci. Původně jsem si plánovala, jak pojedu do Číny nebo Brazílie. Lákaly mě dálky a chtěla jsem zažít kulturní šok. Ale člověk míní a život mění. Tak jsem omezila své hledání na Evropu, bez bližších preferencí. Stejně je všude pěkně.

Výběrové řízení bylo na jaře a já jsem chtěla odjet až po prázdninách. Měla jsem dostatek času na prohledávání nabídek, na mnoho jsem jich odpověděla a několik dokonce dostala. Za dva měsíce se začala rýsovat jedna nabídka z Norimberku v Německu. Z toho, že bych měla být jenom hodinu od českých hranic jsem nadšená nebyla, bála jsem se, že tam budu potkávat mnoho Čechů a že to nebude žádný kulturní zážitek. Protože však komunikace s AIESEC pobočkou i mým budoucím šéfem byla příjemná, pracovní smlouvu jsem podepsala. Během prázdnin za mě vyřídili všechny potřebnosti, já jsem jenom odpovídala na emaily, doplňovala detaily a posílala oskenované dokumenty.

Zasněžený Norimberk

© Marie Zachovalová

Hurá do Německa

Ubytování jsem měla domluvené už předem, vystřídala jsem Rusku, která právě skončila svoji stáž. Třípokojový byt v klidné ulici, jsem sdílela s Turkyní Elif a Němkou Chantal. Každodenní povídání si a společné koukání na televizi mi chybí do teď.

První týden jsem se šla zaregistrovat, abych získala daňovou knížku a otevřít bankovní účet. Obojí proběhlo hladce, bez komplikací. Za účet jsem za celou dobu pobytu nezaplatila ani cent, což bylo pro mě tehdy něco neskutečného. Už za pár dní doma na mě čekala karta. Než přišla první výplata musela jsem vystačit ze svého - cesta, nájem, deposit, měsíční jízdenka, jídlo na prvních pár týdnů - na to se mi velmi hodil kontokorent z české karty. Čistá měsíční mzda byla 720 eur. Zajímavostí nepochybně bylo, že chodila už okolo 25. daného měsíce. Poslední výplata mi přišla ještě předtím než jsem skončila v práci. Měsíčně jsem v průměru potřebovala okolo 600 eur - na slušné ubytování, dopravu, jídlo, výletíky, občasné chození ven. Zbytek jsem použila na další cestování po návratu a nakupování.

Hurá do práce

Nastoupila jsem do firmy zabývající se mezinárodním výzkumem trhu, např. tím, jak si daný výrobek vede v porovnání s konkurencí. Naše pobočka se specializovala na výzkum produktů skrz webové stránky. Jednou z aktivit byla příprava a analýza dotazníků, které na vás vyskočí při surfování a žádají vás o pár minut vašeho času.

Byla jsem součástí oddělení, které se staralo o technické zpracování těchto dotazníků. Já jsem některé z nich programovala a kromě toho vyvíjela informační systém, který měl usnadnit a zpřehlednit průběh získávání odpovědí. I když programování nebylo úplně přesně to, co jsem původně chtěla dělat, byla jsem s náplní práce spokojená a naučila jsem se mnoho nového. Měla jsem štěstí i na šéfa, který mi důvěřoval, příliš mě nekontroloval a dával mi dostatečný prostor pro realizaci vlastních nápadů.

Hlavním komunikačním jazykem pro mě byla angličtina. Protože firma realizovala mnoha projektů po celém světě, byla angličtina často jediným použitým jazykem. Nevím, na kolik rozhodla úroveň angličtiny o mém přijetí, ale díky tomu, že jsem byla schopna v angličtině i telefonovat, jsem dostávala zajímavější práci, např. jsem domlouvala umístění dotazníků s webovými správci ve Španělsku a Velké Británii.

Fotbálek v obědové pauze

© Marie Zachovalová

Pracovní atmosféra ve firmě byla od začátku přátelská a otevřená, velmi brzy jsem se cítila součástí kolektivu. Z třiceti zaměstnanců byla asi třetina praktikantů jako já. Kromě Němců dvě Angličanky, Ind, Ekvádorka, Švéd, Turek. Díky tomu bylo postaráno o zábavu v povinné obědové pauze i po pracovní době.

Pracovali jsme čtyřicet hodin týdně, začátek a konec pracovní doby nebyl pevně stanoven. Během deseti měsíců jsem měla čtyři týdny dovolené plus jsem si mohla napracovat další dny, kdyby mi to bylo málo. To mi vyhovovalo, protože jsem mohla každý měsíc jezdit na pár dní domů a být tak v kontaktu se svým přítelem, a zároveň mít dostatek volných dnů na cestování. Nakonec jsem měla skoro osm týdnů dovolené!

Doporučení na závěr

Jet přes AIESEC se zdá být snadné, ale o to větší může být zklamání, když to nevyjde. Při výběru práce je třeba se ptát a zajímat se. Až budete na místě, ptejte se po práci, buďte iniciativní. Mnoho praktikantů v mé firmě nemělo často nic na práci a většinu času prosurfovali. Ptejte se po práci i v jiných oddělením, snažte se dozvědět co nejvíce o firmě a její činnosti, ukažte zodpovědnost. A pokud můžete, rozhodně jeďte na rok. Zažijete všechna roční období a navážete pevnější vztahy.

Každému, kdo o získání odborných zkušeností v zahraničí už trochu přemýšlí, přeji, aby se chopil šance a vyjel. S výběrem země se moc netrapte, ono je pěkně všude a důležitější je, jaké lidi potkáte.

Autorka: Marie Zachovalová

Pokud vás příběh zaujal, přečtěte si autorčin blog, který psala během svéhopobytu v Německu.

Sdílet tento článek